Proč neslavím narozeniny

Každý rok, když se přiblíží to „naše“ datum, musíme toho řádně využít. Uspořádáme oslavu, sezveme rodinu a známé a těšíme se z dárků. Je právě tohle smysl slavení narozenin? Proč to vše vůbec děláme?

S přibývajícími lety se může náš pohled na narozeniny měnit. Pro děti jsou to především dárky, dospívající přidají oslavu (respektive další příležitost pořádně se napít), v pozdějším věku nás může těšit třeba setkání širší rodiny a nebo nás již na narozeninách netěší nic a zkrátka je neslavíme. Sám bych se také zařadil do skupiny lidí, kteří narozeniny neslaví. Ne proto, že by mne to netěšilo (kdo nedostává rád dárky), ale z jiného důvodu – nedává to smysl:

  • Dárky: Dříve mohly být narozeniny „zárukou“, že člověk dostane za rok alespoň něco nového. Chápu, že se může životní situace lidí lišit a nemusí být tak pozitivní, ale snad již nejsme v době, kdy si nemůžeme dopřát koupit potřebné věci.
  • Oslava samotná: Pokud vycházíme z větších oslav, jedná se o koncept široká rodina a známí, jídlo a alkohol. Co se alkoholu týče, jsou narozeniny pouze další vhodnou záminkou a omluvou (a to velice využívanou) pro opilství („vždyť měl přece narozeniny“). Alkohol by byl na delší samostatné téma, uzavřu to tedy pouze tím, že osobně takovou záminku nepotřebuji (ne proto, že bych byl opilý každý den, ale piji s mírou a k tomu, jak jistě uznáte, narozeniny nepotřebuji). Jako silný argument pro oslavy by se mohlo jevit setkání kruhu rodinného (ať již užšího či širšího) případně známých, ale ani tento není příliš přesvědčivý. Pokud rodina či známí potřebují narozeniny jako záminku k tomu, aby se sešli, je to naopak smutné a takový stav by měl vést spíše k zamyšlení.
  • Pokud slavíme pouze z radosti, že jsme stále na světě: Ani k tomu není nutný speciální den. Proč navíc přikládáme takový význam právě intervalu jednoho roku? Vždyť život můžeme slavit každý den (nemyslím tím uspořádat oslavu, ale slavit například aktivní činností a ne mrháním časem). Každé ráno se můžeme těšit z toho, že jsme se opět probudili a jsme v dobrém duševním i zdravotním stavu (tyhle „samozřejmosti“ dostatečně nedoceňujeme).
  • A ten nejsilnější argument nakonec: Oslavenec má vůbec nejmenší zásluhu na tom, že se narodil. Proč jej tedy každý rok zahrnovat dárky a slavit? Jestli by měl být někdo obdarován, tak to jsou právě rodiče, kteří mají na oslavencově narození největší zásluhy. Ani v tomto případě ovšem není potřebná žádná oslava a dárky přesně v den narození – neměli bychom potřebovat zvláštní den na to, abychom projevili vděk svým rodičům. Kdyby se ovšem slavilo tímto způsobem, byla by oslava narozenin již přijatelnější, měla by smysl. [Zde předpokládám, že jsme rodičům vděčni za to, že nám dali život a vážíme si jich, protože nás vychovali a pečovali o nás. Pokud tomu tak nebylo, není pro oslavy důvod již naprosto žádný.]

Nebo snad mají narozeniny nějaký smysl, který mi uniká? A jak to vidíte vy?

Diskuse

ACQVJ
 
tvorba/blog/proc_neslavim_narozeniny.txt · Poslední úprava: 23.06.2015 14:32 autor: Jakub Libík