Klasické pohádky trochu jinak

Jak by asi dopadly některé pohádky, pokud bychom je zasadili do trochu modernějšího, méně pohádkového prostředí? A jak by se vám líbily?

Jeníček a Mařenka

Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel dřevorubec se svými dětmi Jeníčkem a Mařenkou a jejich zlou macechou. Rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se maceše nelíbilo. Aby měli více peněz, jednoho dne muže přesvědčila, že děti odvedou do lesa a nechají je tam. Muž nechtěl, ale macecha ho nakonec udolala. Netušili však, že to všechno Jeníček s Mařenkou slyšeli. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. Zavolal policii a rodiče udal. Ti skončili ve vězení a Jeníček s Mařenkou dostali novou pěstounskou rodinu, která se živila výrobou perníku. A všichni (kromě rodičů ve vězení) žili šťastně až do smrti.

A pohádky je konec.

Čert a Káča

V jedné vesnici bydlela Káča. Byla svobodná, a to už jí bylo ke čtyřicítce, ale nikdo ji stále nechtěl. Byla totiž protivná a každý se raději od ní držel dál. Nápadníky vyhlížela na zábavě, kam jednou přišel myslivec, kterého nikdo neznal. Objednal pití a zamířil si to přímo ke Káče. Napili se a pak ji tajemný myslivec vyzval k tanci. Káča byla šťastná! Celou noc s myslivcem protancovala a pak ji šel doprovodit domů. Káča byla ráda, že o ni někdo jeví zájem. S takovým by šla třeba i do pekla.
Začala si myslivce vydržovat, všechno mu platila, dala mu dokonce podpisové právo, až jednoho dne zjistila, že ji obral dočista o všechno a zmizel. Byl to totiž známý sňatkový podvodník přezdívaný Čert a ta Káča hloupá mu naletěla. Samozřejmě ho nechytili a Káča dodnes neviděla ani korunu.

A pohádky je konec.

Kocour v botách

Chudý mlynář měl tři syny. Když cítil, že je už na smrtelné posteli, rozhodl se rozdělit svůj majetek. Nejstaršímu synovi odkázal mlýn, prostřednímu Transita a nejmladší dostal kocoura. Nejstaršímu se s mlýnem dařilo dobře, prostřední měl v dopravě také o živobytí postaráno, jen nejmladšímu se stále nedařilo. Co taky s kocourem? Dřel bídu s nouzí, až jednou při blouznění z hladu viděl kocoura v botách, oblečeného v přiléhavém kabátku s kloboukem na hlavě. Chopil se tohoto nápadu a začal navrhovat a vyrábět oblečení pro kočky a psy. Stalo se to velikým hitem a z nejmladšího syna byl brzy boháč. Partnerky si vybíral mezi modelkami. Naopak o kvalitní mouku přestal být zájem a stát zvýšil spotřební daň, takže oba jeho bratři zakrátko zkrachovali a o to, co jim zbylo, je připravily při rozvodu manželky.

A pohádky je konec.

O velké řepce

Žili, byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu. Nic mu nevyrostlo, tak se na to vykašlal.
„A pohádky je konec,“
řekl si. Jenže bába do něj pořád hučela, ať to ještě zkusí. Třeba s něčím jiným. Jednoho dne tedy děd zasadil řepku, která mu po čase vyrostla a byla převeliká. Řepku dobře prodal na biopaliva, z části peněz pořídil větší pole a jednoho dne děd opět zasadil řepku. Po pár opakováních rozjel ještě dobře dotovaný obchod s biopalivy a žili s bábou šťastně až do smrti.

A pohádky je konec.

Červená karkulka

Byla jednou jedna sladká dívenka, kterou musel milovat každý, jen ji uviděl. Nejvíce ji milovala její babička, která by jí snesla i modré z nebe. Jednou jí darovala čepeček karkulku z červeného sametu. Kamarádky jí proto začaly posměšně říkat Červená Karkulka.
Jednou matka Červené Karkulce řekla: „Podívej, Karkulko [i doma se to ujalo], tady máš kousek koláče a láhev vína, zanes to babičce, je nemocná a zesláblá, tímhle se posilní. A ne abys šmejdila po všech koutech!“
Karkulka vzala košík a vydala se na cestu. K babičce se jí nechtělo, co tam taky? Tak vzala košík ke kamarádce. Koláč snědly, víno vypily a udělaly si příjemné odpoledne. Babička zatím na LDNce marně čekala na návštěvu blízkých a jestli neumřela, čeká dodnes.

A pohádky je konec.

Alenka v říši divů

Alenka se procházela po krásné louce hrající všemi barvami a sbírala květiny. Najednou uviděla bílého králíka, který byl oblečený ve vestičce a ještě ke všemu mluvil. Podíval se na hodinky a začal utíkat. Alenka ho pronásledovala a skočila za ním do jeho nory. Nora však začala rychle klesat a Alenka rázem padala jako do studny. V tom k Alence do bytu z nenadání vtrhla policie (v rámci rozsáhlé akce pro odhalování drogových dealerů). Zabavili jí všechny drogy, Alenka skončila na odvykačce a pak ve vězení.
Mohla jistě zažít velmi zajímavé dobrodružství plné mluvících zvířat a dalších roztodivných postav a událostí. Tento příběh se však již nikdy nedozvíme. Když ji pustili, spadla do toho sice znovu, ale předávkovala se.

A pohádky je konec.

O Smolíčkovi

Byl jednou jeden malý Smolíček pacholíček a ten bydlel u jelena, který se o něj staral. Jednou, když se jelen pásl na pastvě a Smolíček zůstal sám doma, ozvaly se za dveřmi líbezné hlásky:

„Smolíčku pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme.“

Smolíček ale neotevřel. Sociální pracovnice to však nevzdaly, stály za dveřmi a na Smolíčka naléhaly. Nakonec vstrčily do dveří dva dlouhé prsty, pak celou ruku a pak rozrazily dveře, vzaly Smolíčka a utíkaly pryč. Smolíček chtěl začít zoufale volat:

„Za hory, za doly, …“

Jenže ho vychovával jelen, takže neuměl mluvit a pouze zoufale křičel. Smolíček skončil v dětském domově a do konce života měl panický strach ze dveří. Jelena nakonec také chytili a kvůli jeho nebezpečnosti jej prodali na guláš.

A pohádky je konec.

Popelka

Byl jednou jeden obchodník, který po smrti své ženy zůstal sám se svou hodnou a pracovitou dcerou Popelkou [někteří lidé dávají dětem opravdu zvláštní jména]. Po čase se opět oženil. Jeho nová žena přivedla do domu své dvě marnivé dcery a Popelce začaly těžké časy. Sestry jí všechno sebraly a musela od rána do večera uklízet, vařit a starat se o domácnost.
Jednoho dne se ve městě pořádal ples, kterého se účastnilo celé okolí. Popelka na ples připravovala celou rodinu. Když odešli, sama se tam potají také vydala. Na plese se do sebe zakoukali se synem největšího místního zbohatlíka a tančili spolu celý večer. Popelka však musela být doma dříve než zbytek rodiny. V příhodný okamžik se tedy vytratila ze sálu a běžela, co jí síly stačily. Na schodech se jí však vysmekl střevíček. Ten byl také tím jediným, co zbohatlíkovi po krásce zůstalo.
Na druhý den se mladík probudil s těžkou kocovinou [jak jinak po plese]. Protože pili opravdu hodně, vůbec nic si z večera nepamatoval a střevíček vyhodil. Popelka na tom byla podobně. Protože jí na to přišli a navíc ztratila střevíček, dostala měsíc domácího vězení. Nemohla už poměry doma více snášet. Po nějaké době se odstěhovala, našla si práci jako uklízečka a žila sama šťastně až do smrti.

A pohádky je konec.



tvorba/klasicke_pohadky_trochu_jinak.txt · Poslední úprava: 13.11.2014 12:25 (upraveno mimo DokuWiki)