Peníze jsou čas

„Čas jsou peníze!“ Toto rčení zná snad každý. Proč jej ale stále říkáme právě v této formě? Pokud platí, že čas = peníze, musí nutně platit, že peníze = čas. Proč si tedy někdy neřekneme: „Peníze jsou čas!“?

Čas jsou peníze

Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme ve světě omezených zdrojů, kde nám pečení holubi sami nelétají do úst. Abychom přežili, musíme pracovat. Naštěstí však žijeme v době, kdy si nemusíme sami postavit dům a pěstovat si vlastní potraviny. Můžeme se věnovat jiné činnosti, která nám jde lépe a je pro někoho přínosná natolik, že nás za ni odmění – dá nám peníze. Další „věci“ potřebné (i nepotřebné) k životu pak již můžeme směnit za peníze. Čas strávený prací jsou pro nás zkrátka peníze – buď dostaneme za práci zaplaceno, nebo vytvoříme prací takovou hodnotu, kterou bychom museli jinak zaplatit (sami si uvaříme večeři, něco si vyrobíme, …).

Peníze jsou čas

Co když však známé rčení obrátíme a řekneme, že peníze jsou čas? Pro příklady v tomto článku předpokládejme, že mám čistý příjem za hodinu práce 100 korun. Pak mohu říci, že mých vydělaných 100 korun znamená hodinu mého času. Pokud tedy něco směním za 100 korun (koupím si třeba večeři), vyměnil jsem toto za hodinu času, který jsem strávil prací. Je to čas, který se již nevrátí, již ho nemohu využít jinak, pouze vyměnit za jinou hodnotu. Byla to část mého života. S trochou nadsázky si dovolím říci, že pokud jakýmkoli způsobem přijdeme o peníze (bez vlastní vůle nebo třeba chybou), zkracujeme si tím život. Respektive jsme přišili o čas, který jsme strávili prací, ale nemuseli jsme. Mohli jsme se věnovat mnohem libějším činnostem, než práci (tedy kromě workoholiků).

Pokud přistoupíme na to, že čas jsou peníze, můžeme se rázem na všechny pohyby s našimi penězi spojené dívat jinak. Stojí mi večeře za to, abych za ni dal hodinu svého času (100 korun) nebo bude lepší, když si koupím pouze suroviny (nebo snad vypěstuji) a věnuji čas vaření? A takto bych mohl pokračovat. Obdobný přepočet bohužel platí i v případě, kdy přijdu o peníze proti své vůli. Pokud mi zloděj ukradne 1 000 korun, ukradl mi tak 10 hodin mého času. 10 hodin, které jsem mohl strávit jinak. Život nám tak zkracuje (obírá nás o čas) třeba i inflace (více o inflaci v článku Inflace pro neekonomy). V příkladu jsem navíc uvažoval čistý příjem, naše práce má ale hodnotu příjmu hrubého. Kam se ale ztrácí ten rozdíl? Dostaneme za tento čas něco nazpět? Nebylo by lepší, kdybychom si s tímto časem mohli naložit po svém? O kolik času (života) nás takto okrádají politici, nesmyslné úřady a nesmyslná nařízení si netroufám ani odhadovat. To už nechám na Vás, vážení čtenáři.

Závěrem

Abyste mě nepochopili špatně – ne, peníze nejsou v životě to nejdůležitější a přepočítávat všechno na peníze by bylo bláhové. Nějaké to počítání nám však může pomoci se zorientovat v tom, čemu se máme věnovat a jaké činnosti dělat či nedělat. Tento článek není žádnou komplexní analýzou, ale byl míněn spíše jako podnět k zamyšlení. Na závěr tedy přidám ještě bonusovou otázku: jakou cenovku nalepíte na hodinu svého volného času?

tvorba/penize_jsou_cas.txt · Poslední úprava: 30.11.2014 22:05 autor: Jakub Libík